PSAL.CZ

Moje ruce. Teď a tady

Svět je vrtkavé prostředí. Dokládá nám to bez zábran. Zbývá jen žít a občas se nad svou existencí vážněji zamyslet. Vybízí mě k tomu právě zuřící koronavirová lapálie.

Kruci, proč nejsem celebrita?! Věděl bych, jak s popularitou efektivně naložit. Jsem však jen copywriter, povětšinou striktně inkognito privátní… jakkoli mezi textařskými žoldáky možná patřící k elitním.

Vždy stojím opodál – tam čekám na svou obchodní příležitost. Situace sama řadí mou profesní nabídku na odpovídající příčku klientského zájmu. Hlouběji přemítám o míře své latentní společenské prospěšnosti.

… A pak se to stane.

Okolnostmi rozdmýchaný myšlenkový svár nahlodávající mé sebevědomí alespoň pro onu chvíli hasí nečekaný impuls. Přichází doslova z jámy lvové – pregnantně vyjádřeno z evropského epicentra virové nákazy.

Mám italskou přítelkyni z dřívějších časů. Právě ta mě v kritickém bodu pandemického vývoje kontaktuje a žádá. Prý umím něco, co by někomu mohlo pomoci.

Její kamarádka, mladičká zdravotní sestřička, čelí virovému nepříteli takříkajíc v první linii. Nepolevuje v pracovním nasazení, v tom nemá možnost volby. Na výběr má žel její duše, která se prý ze dne na den mění.

V krátkých chvílích odpočinku je u ní patrná neprolomitelná barikáda letargie, úzkosti a zmaru. Nesměje se, ani nepláče. Slova povzbuzení a chvály na zlepšení stavu už nezabírají…

Tohle není byznys, to je výzva. Jen odhaduji, co by mohlo uspět ve snaze o zlepšení dívčina vnitřního rozpoložení. Začínám spřádat plán.

Čeká mě zcela nový úkol – v podstatě zpětný chod mé práce. Vždy jsem tvořil finální český text, někdy po předchozím italsko-českém překladu. Tentokrát půjde o transfer mého textu do italské verze.

Mám představu, co je nezbytné do textu vložit, aby způsobil žádoucí a potřebné. Mé záměry podporují reálné zkušenosti lidí z praxe, které ze všech dostupných zdrojů průběžně načítám.

Třeba rady doktora, lékařského misionáře a průkopníka distanční medicíny Tomáše Šebka. Ten praví, že v déle exponovaných případech je užitečným přístupem zúžení vnímání na nezbytně nutnou mez – jakési momentální zjednodušení vlastního bytí.

O popsané nastavení mysli se chci u zdravotnické elévky pokusit. Tomu však musí předcházet zvládnutí zřejmě výrazně komplikovanějšího zadání – průnik aktuálně zesílenou mentální skořápkou.

Má obvyklá práce koná s člověčí psyché všeliké kousky. Tady je to ale o stupeň vyšší level. K věci přistupuji s rádoby uklidňující úvahou: Pokud duševní hradbu dotyčné nezdolám, snad alespoň přílišné škody nenapáchám.

K tvorbě získávám několik základních informací o soužící se slečně. A také její fotografii. Tu si po celou dobu psaní ponechávám zobrazenu na vedlejším monitoru. Tento minulostí tisíckrát prověřený zvyk citelně podněcuje mou práci.

Obsah textu je určen výhradně adresátce – zachovejme proto obligátní listovní tajemství. Vězte jen, že začíná i končí stejně. Nestoudně explicitním: Nicole, miluji Tě.

Využívám roky zakonzervovaného kontaktu na spřízněného překladatele, který můj text skvěle přetváří do italské varianty. Pro zachování detailů smyslu psaného sdělení je překlad vícekrát vzájemně konzultován.

Finální produkt odesílám své apeninské přítelkyni, které spolu s ním předávám instrukce k jeho aplikaci. Je mým doporučením, aby adresátka zůstala dle možností při čtení nerušena.

Text je koncipován specifickým konverzačním stylem, sugestivně čtenářku vybízejícím taktéž k hlasovým reakcím. Ve vhodně zvolenou chvíli je jí doručen.

Na výsledek záchranné akce dlouho nečekám. Po přečtení dopisu se Nicole mé přítelkyni ozývá – a pláče… Pláče, ale je to, jak se prý zdá, opět „ona“. Vážně nevím – byl jsem někdy šťastnější? Nic víc totiž neumím.

Nadále trvá bitva proti neviditelnému, zákeřnému, zdraví ubližujícímu protivníkovi. Každý tasíme své vlastní zbraně. Snad v té pomyslné válečné vřavě přispívám k zotavení jedné nenahraditelné mladé bojovnice s rudým křížkem na prsou. Však bojuje i za mě, za nás – za všechny.

Jen o pár dní později dostávám snímek zdi jednoho ze sesterských pokojů nemocnice, kde Nicole pracuje. Zachycuje nosnou frázi, kterou jsem ve svém textu použil:

Le mie mani. Adesso e qui.

Moje ruce. Teď a tady.


Vnímáte‑li titulek jako Italové,
je pro vás k volnému užití.
Headline = Public Domain


facebook twitter

©  Radek Kovář

Top